No, opět mě tu máte 12tiletou holku, která se rozhodla udělat svůj život zajímavějším.
Dost se v mém životě změnilo, ať už to byla láska či představení nebo doučování.
Nejsem typ na vysvětlování, ale budiž…
Dost často a stále pořád se rozmýšlím na jakou stranu půjdu. Ať už to je láska, povolání, koníček, přátelé…
Chci se rozhodnout dobře a neudělat v životě chybu. Už jsem jich udělala hory…
Nevím, co mám dělat ani co mě ve skutečnosti baví, ale jedno vím jistě.
Musím se nějak rozhodnout…
První co se musím rozhodnout, je jazyk. Poněvadž na jazyk nejsem talent, bude to pro mě celkem obtížné. Na naší škole jsou od sekundy a na výběr je jazyk Francouzský, Španělský, Ruský, Německý… Němčina se mi zdá k ničemu (všechno co řeknu je ze svobody slova a nechci urazit nikoho z fanoušků těchto jazyků), poněvadž do Německa už NIKDY nechci jet a mluví se tak jen ve třech státech (když počítám i Anglii), ale anglicky se na německé pláni jakžtakž domluvíš. Další jazyk je Ruský. Většina lidí si ho vybrala, protože je dost podobný češtině, ale azbuka mě odradila snad nejvíc z tohohle jazyka. Je hrubý a chladný, já chci něco, abych nezněla "chladně". Dále francouzsky… to taky nechci umět, je to sice krásný, ale zato komplikovaný jazyk a ještě se tímhle jazykem mluví jen v jedné zemi. Takže už mi zbývá jen Španělský. Naše učitelka Angličtiny (mimochodem učí i Španělský jazyk) nám říkala, že ten, kdo ovládá Angličtinu, bude umět i Španělštinu. Anglický jazyk je jediný jazyk, který mi opravdu jde (aspoň si to myslím). A navíc Španělština má takový zvláštní přízvuk, líbí se mi, zkrátka a dobře, už na začátku prvního roku na gymplu už jsem rozhodnutá.
Teď je práce. Určitě hodně z vás chce být, co já vím, malířem, sochařem, zpěvákem, kuchtíkem, hasičem, poldou, bankéřem. Já už měla tolik snů (požárník, doktor, zubař, archeolog, cestovatel…), ale všechny už jsou jen papíry vhozené do ohně. Nedokážu si představit, co budu dělat za deset let, ti kdo to ví, upřímně jim gratuluji.
Vím co však nechci dělat…
Nechci být nic v oboru gastronomie (když nevíte, strýček Google vám to najde), ani hudba, malířství… tahle bych mohla pokračovat snad týden…
Teď láska. Můj partner by mi měl být věrný, spolehlivý, a hnusného ho taky nechci. Mám na kluky celkem vysoké požadavky a zatím žádný z nich je nesplnil. Kluky spíš beru jen jako kamarády, se kterými se dá fajn pokecat, o něčem více než jen o partnerech. Nechci si už teď dělat závazky, necítím potřebu lásky a ani ji cítit tak rok nebudu.
Zkrátka, nevím jak se rozhodnou, ale jednou se všechno vystříbří…
Ta, která tenhle blog píše…